Jeho
příběh
je jako pohádka, jen skutečná.
Eliezer Šerbatov je
prvním Izraelčanem v KHL
a symbolem pro všechny,
že nikdy se nesmíš
vzdát a žít pro svůj sen.
Eli se narodil ruským rodičům
v Izraeli, pak emigrovali do Kanady a neměli
nic. Jen 25 dolarů v kapse a na rukách tři malé
děti. Šerbatovovi
po celou kariéru trenéři
říkali, že
je na hokej příliš
malý a spoluhráči se mu
smáli, že fotbal je pro
Izraelce lepší sport než
hokej. Eliezer Šerbatov
se nevzdal a stále mluvil jen o tom, že
jednou bude hrát v KHL a teď,
tam opravdu hraje.
Vaši
rodiče jsou
z Ruska, vy jste se narodili v Izraeli a vyrůstali v Kanadě...
Maminka
je židovského původu a vyrůstala v Moskvě,
tatínek je také židovského původu, vyrůstal v dagestánském městě
Derbent. Oba se poznali v Moskvě
a vzali se. Když se
rozpadl Sovětský svaz,
tak můj táta začal
podnikat, ale byly devadesáté roky a mafie zaklepala na dveře...
A v ten moment táta řekl
ne! Já chci žít normálně
a v bezpečí. Rodiče
proto emigrovali do Izraele. Moji dva starší
bratři Boris a Yoni se
narodili v Moskvě, já v
Izraeli, to je moje vlast, srdcem jsem stále tam.
Jenže
v Izraeli, to bylo pro emigranti opravdu velice těžké,
proto se rodiče rozhodli
emigrovat ještě jednou.
Tentokrát do Kanady. Získat azyl v Kanadě
bylo téměř nemožné.
Kanada cizince nepřijímala
a když se emigrační
pracovník ptal mého otce, proč
chce jít do Kanady, táta odpověděl:
Chci, aby se z mého syna Eliho stal takový hokejista, jako byl Guy Lafleur a to se dá dosáhnou jen v Kanadě.
Jaké
byly začátky
vaší
rodiny v zemi javorového listu?
Když
přišli
mí rodiče do Kanady,
měli tři
děti na rukách a 25
dolarů v kapse, to bylo
všechno. Neuměli
jazyk. Vím co je to chudoba. Spal jsem v krabici, protože
mí rodiče neměli
peníze na postýlku. Byly dny, kdy moji rodiče
nejedli, jen proto, aby jsme mohli jíst my, já a moji dva
bratři.
Alexej Šerbatov po příchodu do Kanady, Eliezer je nejmenší
Můj
otec je inženýr,
ale diplom z ruské univerzity v Kanadě
nic neznamená. Proto začal
pracovat v pizzerii jako pomocná sila v kuchyni. Moje maminka byla
v Rusku úspěšná
krasobruslařka.
Táta jí říkal,
ať
začne
dávat hodiny krasobruslení zdarma, jen proto, aby si udělala jméno. A tak jsme začali,
máma trénovala zadarmo, každého,
kdo měl
zájem a táta si postupně otevřel
malý obchod pro krasobruslaře,
prodával tam brusle a oblečení.
Moje máma je opravdu výborná trenérka bruslení. Dnes má v
Kanadě
vlastní hokejovou školu,
kde trénuje power skating, trénují tam i hráči
z NHL.
Kanadský hokejista Simon Després a Eliezerova maninka Anna
Takže
vaše
maminka vás přivedla
k hokeji?
Ano,
když
jsem poprvé přišel
hrát hokej, táta říká, Pane Bože,
to je strašný...Mámě
řekl,
nauč
ho bruslit a až
potom mu dáme do ruky hokejku. Máma se mi věnuje
dodnes. Jen díky ní, hraji hokej, to je její zásluha.
Věnovali
jste se v dětství
i jiným sportům?
Ano,
chvíli jsem dělal
taekwondo. Jsme sportovní rodina, moji dva starší
bratři Boris a Yoni se
věnují bojovým sportům.
V Kanadě máme i vlastní tělocvičnu, kde trénujeme
bojové sporty.
Bratři Šerbatovové, zleva Boris, Eliezer a Yoni
Z
kanadské QMJHL jste už
v 19-ti letech odešel
hrát do Francie seniorský hokej, proč?
Myslím, že vždy
je lepší hrát co
nejdřív profesionální
hokej, než se nechat
dusit v juniorské soutěži.
Na kanadský juniorský hokej mám svůj názor, ale nechám si ho pro
sebe... V Kanadě, tě
trenér nutí hrát jen jeho systém, potlačí
tvojí individualitu a chce z tebe udělal
hráče, kterým nejsi.
Nemůžu
přece s mojí výškou
hrát ve čtvrtém útoku
a nemůže mě
nikdo nutit, aby jsem se mlátil, dokážu
to, ale žádný trenér
mě k tomu nemůže
nutit. Místo toho, aby jsem se musel mlátit v kanadské juniorce,
jsem chtěl hrát hokej.
Přišla
ponuka z Francie, tak jsem jí okamžitě
vzal.
Ve
všech
předcházejících
rozhovorech jste vždy
mluvili jen o tom, že
budete prvním Izraelčanem
v KHL...
Ano,
o tom jsem snil od mých patnácti let. Vždy
jsem obdivoval ruské hráče
a ruský hokej, kombinace, přihrávky,
bruslení, hezké góly, takový hokej se mi líbí nejvíc. A touha
po KHL byl i důvod proč
jsem z Francie odešel do
Kazachstánu. Věděl jsem,
že z francouzské ligy se
do KHL nikdy nedostanu. Když
mi jednou v létě, zavolal
agent a říká nechceš zkusit kazašskou ligu,
napadlo mě, v Kazachstánu
přece hraje Barys
Astana, budu na očích a
možná se dostanu do KHL.
Když
mluvíte o KHL doslova vám hoří
oči touhou,
kde se to ve vás bere?
Život
se stává skutečným
jenom tehdy, když si
splníš svůj sen. Když žiješ
tak, jak si chtěl. Mnoho
lidí říká, potom... Kdy
potom? Žijeme jen jednou!
Druhou šanci nedostaneš,
žádný potom už
nebude. Žijeme tady a
teď. Už
dnes musíš žít
tak, aby si tě jednou, mohla vážit tvoje
budoucí žena a tvoje
děti. Za co si tě
budou vážit, když
nic velkého v životě
nedokážeš?
Když jsme přišli
do Kanady neměli jsme nic, vůbec nic! Já vím, co to je chudoba. Právě
za to, jsem dnes vděčný,
že jsme neměli
nic, jen touhu něco
dokázat.
Máte
jen 25 let. Mnoho mladých hráčů takovou velkou touhu uspět
v hokeji nemá...
Když máš
všechno,
bohaté rodiče,
auta, velký dům, bazén, tak o co by si bojoval? Proč
by si se snažil,
když
už všechno
máš?
Je to dané i
dnešní dobou. Všichni
jenom koukají
do telefonu a jsou hodiny na sociálních sítích, místo toho, aby
normálně žili
a bojovali o svůj sen. Já věřím
v štěstí.
Věřím, že
když něco
strašně
chceš, tak se ti to
nakonec podaří.
Jaké
byly vaše
začátky v
kazašské
lize?
Když
jsem, přišel
hrát do Kazachstánu spoluhráči
se smáli, říkali, máme
útočníka z Izraele,
měli by jsme koupit ještě nějakého gólmana z Jižní
Afriky nebo obránce z Kostariky (úsměv). Ale nikdy jsem se neurazil. Jen sem si v duchu řekl,
počkejte já vám ještě
ukážu, co umím. V
Kazachstánu jsme s Beibarys Atyrau vyhráli kazašskou ligu a já jsme byl nejproduktivnější hráč
týmu. Podle odborníků jsem byl v kazašské lize nejrychlejším
bruslařem.
Spoluhráči
se vám smáli, že
jste z Izraele?
Ano,
spoluhráči, trenéři
i soupeři. Říkali
mi to milionkrát do očí,
hokej není pro tebe. Izraelci hrají maximálně
fotbal. Trenéři
mi říkali, ty si na
hokej moc "malinkej", vyber si jiný sport. V Kanadě
jsem za zády mnohokrát slyšel,
proč on, proč
tento ruský Žid hraje
profesionálně hokej,
proč on a ne já, já
jsem přece z Kanady. A
teď se na mě
podívej (smích), sedím v šatně
KHL s takovými hráči
jako Andrej Meszároš.
Jaký
to byl pocit, když
vám agent zavolal a řekl,
že má pro
vás ponuku z KHL?
Na
ten telefon jsem čekal
celej život. Jediné co
mi přeletělo
hlavou bylo, nakonec! Roky práce mají smysl. Roky tvrdé práce
přinesli ovoce. V každém
rozhovoru, který jsem dával v Kazachstánu jsem říkal,
že já budu prvním
Izraelčanem v KHL. Říkal
jsem to pořád a každému.
Trenéři mi říkali,
už přestaň,
mluvit o KHL, novináři
se usmívali a teď...
Musí napsat – Eliezer Šerbatov
nastoupil v dresu Slovanu Bratislava v KHL! Když
jsem o tom jako malý kluk mluvil, zdálo se to neuvěřitelné.
Musíš si dávat jen
velké cíle. Jen když
máš velké cíle,
dosáhneš velké
výsledky. Malé cíle, rovná se malé výsledky.
Neměli jste obavy z toho, že
Slovan má finanční
problémy?
Ne.
Samozřejmě
jsem o tom věděl, ale vůbec jsem nad tím neuvažoval.
Vůbec! Já jsem se stal bohatým už
jinou formou. V mém srdci, je teď
tolik radosti! Budu si dělat
svou práci, a když
jí budu dělat
dobře,
peníze si mě
najdou i sami.
Mnoho
hráčů nechce jít do KHL, protože
cestovaní a létaní je velmi náročné...
Tohle
mi ani neříkej
(začne
se smát) Tohle ani neříkej...
Já jsem v životě
prožil
tolik těžkých
chvil. Tohle je detail. Poletím, tam kam bude třeba
a vůbec nad tím nebudu uvažovat. Koneckonců, když
létáš
na zápasy letadlem, to znamená, že
hraješ
v nejlepších
hokejových ligách na světe.
Lítá se přece
je v NHL a v KHL.
Když
jste byl malý kluk, kdo byl váš
vzor?
Martin
St.Louis. Je ze stejného města
(Laval) jako já. Vyrůstal jsem nedaleko od jeho domu. Malý
hokejista výškou,
velký výkonem. Nikdo ho nechtěl.
Nikdo mu nevěřil.
Na draftu si ho nikdo nevybral. Kluk z univerzity jednou zaklepal na
dveře
klubu NHL a říká,
dejte mi šanci!
A nakonec vyhrál Stanley Cup. Bude pro mě ctí, když se jednou stanu pro někoho takovým vzorem jako byl Martin St.Louis pro mě. Možná inspiruji nějakého malého kluka z Izraele a taky začne hrát hokej.
Bydlíte nedaleko Montrealu. Fandili jste Canadiens?
Ne.
Detroitu Red Wings. Tam přece
hrála ruská pětka
Fetisov, Konstantinov – Fedorov, Larionov, Kozlov. Hráli nejkrásnější kombinační
hokej. Dědeček
mi stále říkal,
podívej Fedorov – Larionov, to je hokej. Dědečkovi
vděčím
za mnohé, on byl mým největším
fanouškem.
Chodil na každý
můj zápas. I když
byl těžce
nemocný, měl
rakovinu, i tak vždy
přišel
na každý
můj zápas.
Jaký
jste typ hráče?
Rychle
bruslím, jsem technický hráč,
dokážu
dovést puk do pásma a přihrát.
Vždy
hraju na plno, vždy.
Pro mužstvo,
pro kluky.
Anna Šerbatova, maminka Eliezera
Trenér
Slovanu Bratislava Miloš
Říha vás
na tiskové konferenci kritizoval, že
nedodržujete
systém hry...
Potřebuji čas,
aby jsem se adaptoval.
Nehrál jsem žádné
přípravné
utkaní. Všechno
je pro mě
nové, systém, spoluhráči,
liga...Věřím,
že
trenér bude trpělivý
a dá mi šanci
ukázat co umím. Ano, vím, já chci být všude,
napravo nalevo, ale to vychází z mé snahy. Strašně chci (úsměv).
Jak
se klukovi, který vyrůstal od jednoho roku v Kanadě
líbí v Bratislavě?
Moc,
opravdu moc. Bratislava je krásné a čisté
město.
Je to Evropa! Lidi tady mluví anglicky i rusky. Slováci jsou
strašně
milí a srdeční.
Fanoušci
mě
přijali
skvěle.
Skandují moje jméno a to jsem tady jen pár chvil. Když
skandovali moje jméno, cítil jsem se tady jako doma. Děkuji ze srdce! Když
mám na sobě
dres Izraele bojuji za Izrael ze všech
sil. Když
si obléknu dres Slovanu, jsem Slovanista, a také budu bojovat ze všech
sil.
Ve Slovanu Bratislava máte na dresu
číslo 19 proč?
Chtěl jsem číslo
třináct, to je moje číslo, ale bylo obsazené. Pak jsem chtěl
12, protože dvanáctého se narodil můj brácha... Ale taky byla
obsazená. Tak mám 19, ale to je přece hezké číslo, devatenáctku měl Steve Yzerman, Joe Sakic...
Kolik
ovládáte jazyků?
Mluvím francouzsky, anglicky, rusky, hebrejsky a teď
se začínám
učit
slovensky. Umím už
pár slov – Ahoj, Volám sa, Ďakujem
(úsměv).
Jak nejraději trávíte volný čas?
Rád
vařím
a velice rád hráji na piano. Dokážu
hrát hodiny.
Jaký
je váš nejoblíbenější citát?
Mám
dva. Nevzdávej se a uvidíš
jak se vzdávají ostatní. A druhý zní:
Můžeš
padnou fyzicky. Padneš
fyzicky milionkrát, milionkrát ti podají ruku a pomůžou
ti postavit se. Padneš
psychicky, udusíte a už
se nikdy nepostavíš.
Autor: Hokejžurnál.cz
Foto: archiv redakce a archiv E.Š.
