Robert Záruba: Jsem žurnalista, který si rád zahraje hokej

úterý, října 20, 2009 Pavol Čislikovský


Když český národní tým vyhrál olympijské zlato v Naganu, byl při tom. Když Češi získali zlatý hattrick byl při tom opět. S českou reprezentací je spjat. Robert Záruba, šéfkomentátor České televize je nedílnou součástí hokeje na ČT. Jeho hlas diváci znají nejen doma, ale i v zahraničí.
Za svou dlouholetou a výbornou práci, si vysloužil uznání v laické i odborné veřejnosti. Robert Záruba není "jen" hokejový komentátor. On je hokejový odborník.
Naše redakce vám přináší exkluzivní rozhovor s touto osobností České televize.

Když jste byl malý kluk, snil jste o tom, že jednou budete hrát profesionální hokej?

Ano, měl jsem takový sen. Ale začal jsem ho plnit pozdě.
Dnes už nejste "jen" hokejový komentátor ale i uznávaný hokejový odborník, který bez problémů může pracovat ve strukturách hokejového klubu. Nikdy jste netoužili pracovat například jako agent, nebo konzultant?
Při televizní práci by to nešlo, žurnalista by se neměl plést do hokejových klubů nebo svazových orgánů. Ujasnil jsem si to znovu před pár dny, kdy jsem odmítl nabídku na členství ve svazové komisi pro Síň slávy českého hokeje.
Jednou jsem měl vážnější nabídku do mimopražského klubu, ale to jsem si zase uvědomil, jak rád mám svou profesi novináře.
V historii československého a později i českého hokeje bylo množství fantastických hokejistů, kteří patřili mezi absolutní světovou špičku. Jaká je podle vás nejlepší pětice hráčů v historii českého hokeje?
Už jsem to mnohokrát posuzoval, zvažoval a vždycky odevzdal trochu jinou verzi. Vynahradím si tak nepříjemnou skutečnost, že srovnání je nemožné. Takže teď mě zrovna napadá tato šestka: Modrý - Suchý, Pospíšil - Jágr, Zábrodský, Jiří Holík.
Peter Šťastný o vás řekl, že jste nejlepší slovanský hokejový komentátor na světě. Kterou komentátorskou osobnost nejvíce respektujete vy?
Peter Šťastný ví, že si ho velmi vážím za to, co v hokeji a životě dokázal. A teď nevím, jestli víc za ty dva tituly mistra světa nebo za dva syny, které připravil ke skvělé kariéře, jakou prožil v NHL on sám. Snad právě to je obdivuhodné, že stihnul obojí... No, ale poněkud mě přechválil.
Já mám rád kolegy, s kterými se rok co rok setkávám (a občas je i poslouchám) na velkých turnajích. Švédové Lasse Granqvist a Chris Härenstam, Finové Kai Kunnas a Antero Miertaranta, Američani Mike Emmrick a John Davidsson budou asi ti nejbližší.
Velký zážitek byl určitě v Naganu legendární kanadská dvojice Bob Cole - Harry Neale, kteří komentovali jednu řadu přímo nad námi. I třeba proto, že si člověk upravil názor na lidi, které dřív jen slýchával - a teď je viděl při práci a mluvil s nimi osobně.
Ale přátele mám i mezi píšícími novináři, nedělám v tom moc rozdíly, velmi rád se vidím třeba s Vojtou Jurkovičem. A samozřejmě jazykově neblíž k sobě máme s kluky z SVT. Jsem rád, že dělají profesní pokroky a mrzí mě, že mají v televizi finanční problémy.
Vašim nejoblíbenějším klubem je Montreal Canadiens. Měli jste někdy možnost komentovat hokejový zápas tohoto týmu přímo na jejich stadionu?
Komentovali jsme v roce 1993 finále Stanleyova poháru, které Canadiens vyhráli - ale z Prahy. Ze starého Fora jsem bohužel nekomentoval, i když jsme vlastně s Pavlem Bártou dělali retro komentář ke 30.výročí Kanadského poháru 1976, a to ke dvěma zápasům, které se hrály právě tady. V Montrealu jsem pak byl rok po stěhování do nové arény, odkud jsem komentoval finále Světového poháru 1996.
Jste člověk, který je z hokejem spojen tak jako málokdo. Na hokejovém stadionu jste doslova "doma". Cítíte se být více novinářem, nebo "hokejistou v saku"?
Teď jsem doma hlavně ve studiu, kde rozbíháme nový program Buly hokej živě. Rozhodně jsem žurnalista, který si občas rád zahraje hokej.
Jakou radu byste dali mladým začínajícím hokejovým redaktorům?
Každý, kdo chce uspět v téhle profesi, musí být náročný nejdřív sám k sobě - pak teprve přirozeně k ostatním.