Milan Hejduk bude navždy mezi legendami Colorado Avalanche




Vedení zámořského hokejového klubu z NHL Colorado Avalanche, se rozhodlo vyřadit na počest Milana Hejduka dres s číslem 23.

Český útočník Milan Hejduk je čtvrtý nejproduktivnější hráč v historii klubu. Za Avalanche odehrál 14 sezón. 

V dresu Colorada Avalanchce odehrál 1132 utkaní. Střelil 409 branek a získal 472 asistencí.

V roku 2001 vyhrál s Avalanche Stanley Cup a v roku 2003  získal trofej Mauricea Richarda pro nejlepšího střelce základní části, když nastřílel 50 branek. 

Klub si Hejdukovu kariéru uctí 6. ledna 2018 před zápasem s Minnesotou.


Autor: Hokejžurnál.cz


Pastrňák do KHL? Ne, je to jen hra agenta!




V zámoří se začalo spekulovat o tom jestli odejde český forward David Pastrňák do KHL. 

S Bostonem se stále nedokáže domluvit na nové smlouvě a tak se v Americe objevují informace, že se Pastrňák může stěhovat do KHL. Ale je to reálné nebo
je to jen tlak agenta, aby s Bruins podepsali smlouvu co nejdřív?

V ruských týmech KHL je stanovený limit pro legionáře na pět. V top týmech jsou už pozice pro cizince obsazené. I kdyby chtěl Pastrňák teoreticky zkusit KHL, bylo by těžké najít klub, který by měl peníze, místo a chuť ho angažovat. 

Podle vyjádření ruského hokejového novináře Pavla Lyasenkova se Pastrňák v KHL neobjeví. "Teoreticky může o Pastrňáka stát je AK Bars Kazaň, SKA Petrohrad i CSKA Moskva nemají zájem". Vysvětluje Pavel Lysenkov ze Sovětského sportu.


Druhým problémem je plat. David Pastrňák očekává od vedení Bruins plat 7 milionů amerických dolarů na rok a tolik mu v KHL nikdo nedá. Nejlepší hráči berou v KHL max. 5 milionů. 



Věta, že Pastrňák má na stole mnoho nabídek z KHL je jen hra agenta, který chce vyvíjet tlak na vedení Bostonu. Když Davida nepodepíšete a nedáte mu tolik kolik chceme, tak odejdeme do KHL a tam dostane ještě víc... 

Spekulace o KHL je v případě  Davida Pastrňáka jen pokus jeho agenta jak zatlačit na vedení Bostonu. 


Autor: Hokejžurnál.cz
Foto: nhl.com


Video: Švýcar se neudržel a zákeřně shodil rozhodčího

Švýcarský hokejista Timo Helbling z EV Zug  v zápase proti HC Davos shodil zezadu rozhodčího. Od švýcarské hokejové federace dostal stop jen na jeden zápas. 





Autor: Hokejžurnál.cz








Top 10: Nejlepší Češi v historii NHL





Autor: Hokejžurnál.cz

Branko Radivojevič: Liberec bude v mém srdci do konce života





Byl hvězdou Liberce, ale vrátil se domů do Trenčína kde obléká dres Dukly Trenčín v slovenské lize. Na Liberec nikdy nezapomenu, říká Branko Radivojevič a dokonce přirovnal organizaci Liberce k týmům z NHL. 




"Hrát v Liberci to byla krásná část mé kariéry. Hokej mi tam opět začal chutnat.  Fungovaní celé organizace se nebojím přirovnat k týmům v NHL. Hrát v Liberci, byla pro mě radost a jsem velmi rád, že jsem klubu mohl pomoci k historicky prvnímu titulu. Liberec bude v mém srdci do konce života". Uvedl slovenský útočník v rozhovoru pro slovenský web hokej.sk. 




Autor: Hokejžurnál.cz
Foto: hkdukla.sk, hcbilitygri.cz


Eliezer Šerbatov: Říkali mi, ty jsi malý, ty nikdy nebudeš hrát hokej a podívej!


Jeho příběh je jako pohádka, jen skutečná. Eliezer Šerbatov je prvním Izraelčanem v KHL a symbolem pro všechny, že nikdy se nesmíš vzdát a žít pro svůj sen. 

Eli se narodil ruským rodičům v Izraeli, pak emigrovali do Kanady a neměli nic. Jen 25 dolarů v kapse a na rukách tři malé děti. Šerbatovovi po celou kariéru trenéři říkali, že je na hokej příliš malý a spoluhráči se mu smáli, že fotbal je pro Izraelce lepší sport než hokej. Eliezer Šerbatov se nevzdal a stále mluvil jen o tom, že jednou bude hrát v KHL a teď, tam opravdu hraje.


Vaši rodiče jsou z Ruska, vy jste se narodili v Izraeli a vyrůstali v Kanadě...
Maminka je židovského původu a vyrůstala v Moskvě, tatínek je také židovského původu, vyrůstal v dagestánském městě Derbent. Oba se poznali  v Moskvě a vzali se. Když se rozpadl Sovětský svaz, tak můj táta začal podnikat, ale byly devadesáté roky a mafie zaklepala na dveře... A v ten moment táta řekl ne! Já chci žít normálně a v bezpečí. Rodiče proto emigrovali do Izraele. Moji dva starší bratři Boris a Yoni se narodili v Moskvě, já v Izraeli, to je moje vlast, srdcem jsem stále tam.

Jenže v Izraeli, to bylo pro emigranti opravdu velice těžké, proto se rodiče rozhodli emigrovat ještě jednou. Tentokrát do Kanady. Získat azyl v Kanadě bylo téměř nemožné. Kanada cizince nepříjímala a když se emigrační pracovník ptal mého otce, proč chce jít do Kanady, táto odpověděl: Chci, aby se z mého syna Eliho stal takový hokejista, jako byl Guy Lafleur a to se dá dosáhnou jen v Kanadě.


Jaké byly začátky vaší rodiny v zemi javorového listu?
Když přišli mí rodiče do Kanady, měli tři děti na rukách a 25 dolarů v kapse, to bylo všechno. Neuměli jazyk. Vím co je to chudoba. Spal jsem v krabici, protože mí rodiče neměli peníze na postýlku. Byly dny, kdy moji rodiče nejedli, jen proto, aby jsme mohli jíst my, já a moji dva bratři.


               Alexej Šerbatov po příchodu do Kanady, Eliezer je nejmenší



Můj otec je inženýr, ale diplom z ruské univerzity v Kanadě nic neznamená. Proto začal pracovat v pizzerii jako pomocná sila v kuchyni. Moje maminka byla v Rusku úspěšná krasobruslařka. Táta jí říkal, ať začne dávat hodiny krasobruslení zadarmo, jen proto, aby si udělala  jméno. A tak jsme začali, máma trénovala zadarmo, každého, kdo měl zájem a táta si postupně otevřel malý obchod  pro krasobruslaře, prodával tam brusle a oblečení. Moje máma je opravdu výborná trenérka bruslení. Dnes má v Kanadě vlastní hokejovou školu, kde trénuje power skating, trénují tam i hráči z NHL.


                          Kanadský hokejista Simon Després a Eliezerova maninka Anna



Takže vaše maminka vás přivedla k hokeji?
Ano, když jsem poprvé přišel hrát hokej, táta říká, Pane Bože, to je strašný...Mámě řekl, nauč ho bruslit a až potom mu dáme do ruky hokejku. Máma se mi věnuje dodnes. Jen díky ní, hraji hokej, to je její zásluha.



Věnovali jste se v dětství i jiným sportům?
Ano, chvíli jsem dělal taekwondo. Jsme sportovní rodina, moji dva starší bratři Boris a Yoni se věnují bojovým sportům. V Kanadě máme i vlastní tělocvičnu, kde trénujeme bojové sporty.


                                 Bratři Šerbatovové, zleva Boris, Eliezer a Yoni 




Z kanadské QMJHL jste už v 19-ti letech odešel hrát do Francie seniorský hokej, proč?
Myslím, že vždy je lepší hrát co nejdřív profesionální hokej, než se nechat dusit v juniorské soutěži. Na kanadský juniorský hokej mám svůj názor, ale nechám si ho pro sebe... V Kanadě, tě trenér nutí hrát jen jeho systém, potlačí tvojí individualitu a chce z tebe udělal hráče, kterým nejsi.
Nemůžu přece s mojí výškou hrát ve čtvrtém útoku a nemůže mě nikdo nutit, aby jsem se mlátil, dokážu to, ale žádný trenér mě k tomu nemůže nutit. Místo toho, aby jsem se musel mlátit v kanadské juniorce, jsem chtěl hrát hokej. Přišla ponuka z Francie, tak jsem jí okamžitě vzal.


Ve všech předcházejících rozhovorech jste vždy mluvili jen o tom, že budete prvním Izraelčanem v KHL...
Ano, o tom jsem snil od mých patnácti let. Vždy jsem obdivoval ruské hráče a ruský hokej, kombinace, přihrávky, bruslení, hezké góly, takový hokej se mi líbí nejvíc. A touha po KHL byl i důvod proč jsem z Francie odešel do Kazachstánu. Věděl jsem, že z francouzské ligy se do KHL nikdy nedostanu. Když mi jednou v létě, zavolal agent a říká nechceš zkusit kazašskou ligu, napadlo mě, v Kazachstánu přece hraje Barys Astana, budu na očích a možná se dostanu do KHL.



Když mluvíte o KHL doslova vám hoří oči touhou, kde se to ve vás bere?
Život se stává skutečným jenom tehdy, když si splníš svůj sen. Když žiješ tak, jak si chtěl. Mnoho lidí říká, potom... Kdy potom? Žijeme jen jednou! Druhou šanci nedostaneš, žádný potom už nebude. Žijeme tady a teď. Už dnes musíš žít tak, aby si tě jednou, mohla vážit tvoje budoucí žena a tvoje děti. Za co si tě budou vážit, když nic velkého v životě nedokážeš? Když jsme přišli do Kanady neměli jsme nic, vůbec nic! Já vím, co to je chudoba. Právě za to, jsem dnes vděčný, že jsme neměli nic, jen touhu něco dokázat.


Máte jen 25 let. Mnoho mladých hráčů takovou velkou touhu uspět v hokeji nemá...
Když máš všechno, bohaté rodiče, auta, velký dům, bazén, tak o co by si bojoval? Proč by si se snažil, když už všechno máš? Je to dané i dnešní dobou. Všichni jenom koukají do telefonu a jsou hodiny na sociálních sítích, místo toho, aby normálně žili a bojovali o svůj sen. Já věřím v štěstí. Věřím, že když něco strašně chceš, tak se ti to nakonec podaří.



Jaké byly vaše začátky v kazašské lize?
Když jsem, přišel hrát do Kazachstánu spoluhráči se smáli, říkali, máme útočníka z Izraele, měli by jsme koupit ještě nějakého gólmana z Jižní Afriky nebo obránce z Kostariky (úsměv). Ale nikdy jsem se  neurazil. Jen sem si v duchu řekl, počkejte já vám ještě ukážu, co umím. V Kazachstánu jsme s Beibarys Atyrau vyhráli kazašskou ligu a já jsme byl nejproduktivnější hráč týmu. Podle odborníků jsem byl v kazašské lize nejrychlejším bruslařem.


Spoluhráči se vám smáli, že jste z Izraele?
Ano, spoluhráči, trenéři i soupeři. Říkali mi to milionkrát do očí, hokej není pro tebe. Izraelci hrají maximálně fotbal. Trenéři mi říkali, ty si na hokej moc "malinkej", vyber si jiný sport. V Kanadě jsem za zády mnohokrát slyšel, proč on, proč tento ruský Žid hraje profesionálně hokej, proč on a ne já, já jsem přece z Kanady. A teď se na mě podívej (smích), sedím v šatně KHL s takovými hráči jako Andrej Meszároš.




Jaký to byl pocit, když vám agent zavolal a řekl, že má pro vás ponuku z KHL?
Na ten telefon jsem čekal celej život. Jediné co mi přeletělo hlavou bylo, nakonec! Roky práce mají smysl. Roky tvrdé práce přinesli ovoce. V každém rozhovoru, který jsem dával v Kazachstánu jsem říkal, že já budu prvním Izraelčanem v KHL. Říkal jsem to pořád a každému. Trenéři mi říkali, už přestaň, mluvit o KHL, novináři se usmívali a teď... Musí napsat – Eliezer Šerbatov nastoupil v dresu Slovanu Bratislava v KHL! Když jsem o tom jako malý kluk mluvil, zdálo se to neuvěřitelné. Musíš si dávat jen velké cíle. Jen když máš velké cíle, dosáhneš velké výsledky. Malé cíle, rovná se malé výsledky.






Neměli jste obavy z toho, že Slovan má finanční problémy?
Ne. Samozřejmě jsem o tom věděl, ale vůbec jsem nad tím neuvažoval. Vůbec! Já jsem se stal bohatým už jinou formou. V mém srdci, je teď tolik radosti! Budu si dělat svou práci, a když jí budu dělat dobře, peníze si mě najdou i sami.


Mnoho hráčů nechce jít do KHL, protože cestovaní a létaní je velmi náročné...
Tohle mi ani neříkej (začne se smát) Tohle ani neříkej... Já jsem v životě prožil tolik těžkých chvil. Tohle je detail. Poletím, tam kam bude třeba a vůbec nad tím nebudu uvažovat. Koneckonců, když létáš na zápasy letadlem, to znamená, že hraješ v nejlepších hokejových ligách na světe. Lítá se přece je v NHL a v KHL.


Když jste byl malý kluk, kdo byl váš vzor?
Martin St.Louis. Je ze stejného města (Laval) jako já. Vyrůstal jsem nedaleko od jeho domu. Malý hokejista výškou, velký výkonem. Nikdo ho nechtěl. Nikdo mu nevěřil. Na draftu si ho nikdo nevybral. Kluk z univerzity jednou zaklepal na dveře klubu NHL a říká, dejte mi šanci! A nakonec vyhrál Stanley Cup. Bude pro mě ctí, když se jednou stanu pro někoho takovým vzorem jako byl Martin St.Louis pro mě. Možná inspiruji nějakého malého kluka z Izraele a taky začne hrát hokej. 


Bydlíte nedaleko Montrealu. Fandili jste Canadiens?
Ne. Detroitu Red Wings. Tam přece hrála ruská pětka Fetisov, Konstantinov – Fedorov, Larionov, Kozlov. Hráli nejkrásnější kombinační hokej. Dědeček mi stále říkal, podívej Fedorov – Larionov, to je hokej. Dědečkovi vděčím za mnohé, on byl mým největším fanouškem. Chodil na každý můj zápas. I když byl těžce nemocný, měl rakovinu, i tak vždy přišel na každý můj zápas.



Jaký jste typ hráče?
Rychle bruslím, jsem technický hráč, dokážu dovést puk do pásma a přihrát. Vždy hraju na plno, vždy. Pro mužstvo, pro kluky.

                                   Anna Šerbatova, maminka Eliezera


Trenér Slovanu Bratislava Miloš Říha vás na tiskové konferenci kritizoval, že nedodržujete systém hry...
Potřebuji čas, aby jsem se adaptoval. Nehrál jsem žádné přípravné utkaní. Všechno je pro mě nové, systém, spoluhráči, liga...Věřím, že trenér bude trpělivý a dá mi šanci ukázat co umím. Ano, vím, já chci být všude, napravo nalevo, ale to vychází z mé snahy. Strašně chci (úsměv).




Jak se klukovi, který vyrůstal od jednoho roku v Kanadě líbí v Bratislavě?
Moc, opravdu moc. Bratislava je krásné a čisté město. Je to Evropa! Lidi tady mluví anglicky i rusky. Slováci jsou strašně milí a srdeční. Fanoušci mě přijali skvěle. Skandují moje jméno a to jsem tady jen pár chvil. Když skandovali moje jméno, cítil jsem se tady jako doma. Děkuji ze srdce! Když mám na sobě dres Izraele bojuji za Izrael ze všech sil. Když si obléknu dres Slovanu, jsem Slovanista, a také budu bojovat ze všech sil.



Ve Slovanu Bratislava máte na dresu číslo 19 proč?
Chtěl jsem číslo třináct, to je moje číslo, ale bylo obsazené. Pak jsem chtěl 12, protože dvanáctého se narodil můj brácha... Ale taky byla obsazená. Tak mám 19, ale to je přece hezké číslo, devatenáctku měl Steve Yzerman, Joe Sakic...


Kolik ovládáte jazyků?
Mluvím francouzsky, anglicky, rusky, hebrejsky a teď se začínám učit slovensky. Umím už pár slov – Ahoj, Volám sa, Ďakujem (úsměv).


Jak nejraději trávíte volný čas?
Rád vařím a velice rád hráji na piano. Dokážu hrát hodiny.


Jaký je váš nejoblíbenější citát?
Mám dva. Nevzdávej se a uvidíš jak se vzdávají ostatní. A druhý zní:
Můžeš padnou fyzicky. Padneš fyzicky milionkrát, milionkrát ti podají ruku a pomůžou ti postavit se. Padneš psychicky, udusíte a už se nikdy nepostavíš.


Autor: Hokejžurnál.cz
Foto: archiv redakce a archiv E.Š.